Únava je pokles schopnosti a dovednosti ke kvantitativně adekvátní a kvalitní psychosomatické výkonnosti po více či méně dlouhé pracovní i jiné aktivitě. Rozlišujeme únavu akutní a chronickou. Vyčerpání je krajním případem únavy.
Dochází k němu přetížením při dlouhodobé únavě v důsledku nedostatečného odpočinku a zotavení. Projevuje se např. bolestí hlavy, svalů, očí, nechutenstvím, ospalostí, podrážděností, neurotickými stavy, závratěmi, zhoršováním paměti a pozornosti, malátností. Vyčerpanost je stav vystupňované duševní, sociální a fyzické únavy, který je provázen silným a trvalým stresem, zátěží, subdepresemi až depresemi. Zátěž je vlastně taková konfliktní, deprivační či frustrační situace, která člověka nutí vydat více energie, než je schopen v dané době opět načerpat. Mimořádnou zátěží je např. kombinace denní i noční práce.Při mimořádné zátěži může člověk prožít stadium šoku, rezistence a vyčerpání, jak je popsal ve své teorii stresu Hans Selye.
Někdy (zejména v profesích ve kterých se primárně pracuje s lidmi) dochází k tzv. syndromu vyhoření (burnoutu), jež má několik fází ( např.nadšení, stagnace a vystřízlivění, frustrace a vlastní vyhoření).
Syndrom poprve popsali americký psychiatr Herbert J. Freudenberger v roce 1974
a americká psycholožka Christina Maslachová v roce 1976.
Stresová situace může být dána jak přebytkem určitých podnětů, tak jejich nedostatkem, potenciálním či faktickým ohrožením hodnot, které člověk vyznává, fyzickým či emočně-volním přetížením a intelektuálním přetížením.